Jak šel čas aneb nejzajímavější BMW řady 7 historie
BMW řady 7 E23 představené roku 1977 se hned po prvních jízdách vrylo do paměti automobilových novinářů. Mnichovská značka do této kategorie vnesla sportovního ducha, čímž se odlišovala od stuttgartského Mercedesu třídy S. Sedmička šla po krku hlavně britskému Jaguaru XJ12, jenž většinu rivalů překonával výbornými jízdními vlastnostmi, ale trpěl na kvalitu. Tehdy nejvyšší a dnes ceněnou motorizací je 745i s výkonem 252 koní.
Druhá generace E32 je nezaměnitelnou díky svému okouzlujícímu designu, ale i dvanáctiválcovému agregátu motorizace 750i, jenž svou kultivovaností ještě zvýrazňuje luxusní zaměření řady 7.
Třetí generace E38 je mnohými považována za tu nejhezčí, za což můžou její elegantní linky. Sběrateli nejžádanější je 750iL, tedy prodloužená verze s 5.4-litrovým V12.
Čtvrtá generace E65 se slavně, ale i neslavně zapsala do historie svým designem od Chrise Banglea. Auto je to zajímavé, pro někoho až zvláštní, kvůli čemuž se dříve netěšilo velké oblibě, ale dnes jeho tvary dozrávají a popularita je čím dál větší.
Pátá F01 se vrátila k jednoduchosti, stále budila respekt, ale lidé už si z ní nedělali srandu. Trochu škoda je, že neznalí si tuto Sedmu mohou plést s řadou 5 generace F10, která navíc vypadá moderněji. Zajímavostí je, že dvojitě přeplňovaný dvanáctiválec N74 z této generace se po různých úpravách objevil i ve vozech Rolls-Royce.
Šestá generace G11 se těší oblibě, obzvláště po faceliftu, po kterém má charismatu na rozdávání, za což můžou dravá přední světla umístěná na vysoké masce, které dominují velké ledvinky. Nejzajímavější motorizací je M760Li, jak už je po předešlém odstavci všem jasné, jde o 6.6-litrový V12 twin-turbo, jenž se nachází i pod kapotami Rolls-Royců.