Pravda je taková, že výše zmínění milovníci značky vnímali zrod Cayenne jako zradu všeho, co Porsche do té doby vyznávalo. Jak vůbec mohlo automobilku, která si získala renomé vychytanými sportovními modely, napadnou poslat do světa velké a těžké SUV, navíc v základu technicky spřízněné s Volkswagenem?
No, mohlo. A bylo to dobré rozhodnutí. Ti, co křičeli, málo nakupovali. A o Cayenne, jehož první generaci Porsche představilo v roce 2002, byl velký zájem. Vlastně se z něho stal trhák. Pořídili si ho lidé, kteří toužili po prestiži Porsche, ale zas nechtěli frčet po světě bláznivou rychlostí. A automobilce, jíž se na přelomu tisíciletí nedařilo nijak slavně, to pomohlo znovu se postavit na nohy. Z prodejů Cayenne získala dost peněz na to, aby uspokojila touhy těch, kdo netrpělivě vyhlíželi každý její sportovní model.
A že vsadila na jistotu v podobě SUV, čili auta pro rodinu? Z dnešního pohledu se to jeví jako logické rozhodnutí, ale tehdy to tak nevypadalo. Esúvéčka zabírala okrajovou část trhu a na nadšené přijetí davy teprve čekala. Takže Porsche zariskovalo – a vyplatilo se mu to. Jeho Cayenne se dokonale napasovalo do tehdejší díry na trhu. A věřte, že jinak by automobilka možná byla nucena skončit. Láska fanoušků sportovních vozů je krásná věc, ale ne vždy generuje dost peněz.